Pluralismus v psychoanalýze

PhDr. Martin Saic

Základní charakteristikou psychoanalýzy jako oboru je vývoj

• koncem listopadu 1892 Freud píše Breuerovi: „obsahem hysterického záchvatu je opětovný návrat nějakého psychického stavu, který pacient dříve jednou prožil, jinými slovy opětovný návrat nějaké vzpomínky“
• 2024 Wikipedia: „Psychoanalýza je soubor psychologických teorií a psychoterapeutická metoda léčby psychických problémů. „

Teoretické směry v rámci psychoanalýzy

• 1) klasická freudiánská psychoanalýza
• 2) kleiniánská a postkleinánská psychoanalýza
• 3) egopsychologie
• 4) objektně vztahová psychoanalýza
• 5) selfpsychologie
• 6) kulturní psychoanalýza
• 7) Lacaniánská psychoanalýza
• 8) interpersonální psychoanalýza
• 9) intersubjektivní psychoanalýza
• 10) vztahová psychoanalýza
• 11) transference – focused psychoterapie Otto Kernberga
• 12) terapie založená na mentalizování Petera Fonagyho

FC Psychoanalýza

• 1) klasická freudiánská psychoanalýza
• 2) kleiniánská a postkleinánská psychoanalýza
• 3) egopsychologie
• 4) objektně vztahová psychoanalýza
• 5) selfpsychologie
• 6) kulturní psychoanalýza
• 7) Lacaniánská psychoanalýza
• 8) interpersonální psychoanalýza
• 9) intersubjektivní psychoanalýza
• 10) vztahová psychoanalýza
• 11) transference – focused psychoterapie Otto Kernberga
• 12) terapie založená na mentalizování Petera Fonagyho

Teoretické směry v rámci psychoanalýzy

• 1) klasická freudiánská psychoanalýza
• 2) kleiniánská a postkleinánská psychoanalýza
• 3) egopsychologie
• 4) objektně vztahová psychoanalýza
• 5) selfpsychologie
• 6) kulturní psychoanalýza
• 7) Lacaniánská psychoanalýza
• 8) interpersonální psychoanalýza
• 9) intersubjektivní psychoanalýza
• 10) vztahová psychoanalýza
• 11) transference – focused psychoterapie Otto Kernberga
• 12) terapie založená na mentalizování Petera Fonagyho

Přínosy pluralismu v psychoanalýze

• „Myslím si, že příspěvky, které jsou hodnoceny jako
  pluralismus by mohly i měly být viděny jako vyplňující prázdná
  místa, která Freud specificky vyloučil, nebo se mu je
  nepovedlo dostatečně rozvinout“ Pine, F. (2011)
• pluralismus souvisí s hyperkomplexitou lidské psychiky, kterou
  žádný teoretický model nemůže zcela postihnout
  Roussilon, R. (2012)
• „Pluralismus otevírá pole pro nové ideje a možnosti ke
  zlepšení psychoanalýzy,….pluralismus …může vdechnout do
  psychoanalýzy nový život“ Herron, W. (2019)

Úskalí pluralismu v psychoanalýze

• „Psychoanalýza dříve působila dojmem integrované
  teorie. Pluralismus toto dramaticky změnil.“ Herron ,
  W. (2019)
• „Už všichni nezpíváme tu stejnou psychoanalytickou píseň“
  Birkhofer (2017, 114)
• „Psychoanalytická věda založená Sigmundem Freudem
  je nyní polem rivalizujících teorií.“ Richards, A. (1990)
• „Pokud pluralita vyústí v „bábelizaci,“ která je přehnaná,
  dialog již není možný; nebo zplodí tolik neporozumění, že
  plodnou debatu již není možné předpokládat.“
  Rousillon, R. (2012)

Vývoj psychoanalýzy z hlediska plurality

• fáze „zavržených odpadlíků“ – Adler, Jung, Rank, Stekel…
• fáze paralelních teorií – egopsychologie, Kleinová, teorie
  objektních vztahů, selfpsychologie,
  egopsychologie, Lacan,…
• fáze reflexe pluralismu – 90. léta
• ? fáze syntézy koncepcí – dnešní psychoanalýza

Robert Wallerstein – One Psychoanalysis or Many? (1988)

• rozvoj kleiniánské teorie byl začátkem
  postupného přerodu psychoanalýzy od
  jednotné teoretické struktury vyvinuté
  okolo intelektuální báze zakládajícího
  génia Sigmunda Freuda v současnou
  celosvětovou teoretickou diverzitu (s. 7)
• navzdory naší touze vidět psychoanalýzu jako soubor teorií
  konsonantních s Freudovými spisy, současný pluralismus se
  vyznačuje nekonzistentními teoretickými strukturami (s.10)
• všechny teoretické perspektivy jsou vysvětlující metafory,
  heuristicky užitečné (s. 16)

Leo Rangell – Psychoanalysis at the Millenium (2000)

• „Nevěřím, že od Freudova objevu před 100
  lety byly vynalezeny jiné psychoanalýzy.
  Kousky byly přidány, odstraněny,
  modifikovány, ale nebyl udělán žádný
  srovnatelný intelektuálně vědecký průlom.“
  (s. 452)
• průlom udělaný před 100 lety byl rozleptaný/nahlodaný
  (erode) ve jménu pokroku (s. 453)
• inspirativní kvalita, kdysi silná a rostoucí, zcela zmizela (s. 453)

Vývoj vědní disciplíny – pozitivismus a neopozitivismus

• věda jako kumulativní, tj. neustále se rozrůstající a čím dál
  tím bohatší systém teorií a poznatků díky kterému roste a
  zpřesňuje se poznání studovaného objektu.
• pouze věda může prezentovat věrohodné výsledky, které mají
  objektivní platnost a pravdivost

Vývoj vědní disciplíny – Thomas Kuhn – Struktura vědeckých revolucí (2002/1962)

• věda je charakteristická bojem probíhajícím
  uvnitř vědeckého společenství, na jehož
  základě je vybrán ten nejvhodnější způsob
  provozování budoucí vědy (s. 191)
• věda jako soupeření paradigmat
• paradigma – vědecké výsledky, jež jsou určitým vědeckým
  společenstvím po nějakou dobu uznávány jako základní
  východisko jeho činnosti (s. 24)

Sigmund Freud – klasické psychoanalytické paradigma

• naše psychika je motivována z nevědomí,
• nevědomé vzniká vytěsněním,
• v terapii se z nevědomého činí vědomé,
• pracuje se s přenosem jako opakováním
  minulosti,
• vychází se z pudového základu osobnosti,
  z principu slasti,
• metodou psychoanalytické léčby je interpretace vedoucí k
  náhledu,
• psychoanalytik by měl zachovávat anonymitu, neutralitu,
  abstinenci.

Heinz Kohut – alternativní pohled na psychoanalýzu

• „psychického zdraví je nyní dosahováno
  stále častěji formou scelení dříve
  fragmentovaného self „ (1991, 103)
• emoční problémy se mění:
  člověk přelomu 19. a 20. byl člověk
  oidipského komplexu a strukturálního
  konfliktu, člověk dneška trpí patologií
  self (1991, 104)

Stephen Mitchell – alternativní pohled na psychoanalýzu

• „Klasický model se kvůli opomíjení
  ústřední role účasti psychoanalytika
  na analytickém procesu vzdal samotné
  základny potřebné pro vysvětlení toho,
  jak může psychoanalýza fungovat.“
• Mitchell, S. (1997, 44)
• „Myšlenkové systémy, i ty nejrozvinutější a nejvlivnější, mají
  obvykle nějakou omezenou životnost.“ Mitchell, S. (1997, 48)

Wolfgang Wöller – Disociácia (2022/2020)

• Freud – rozštěpení vědomí (FI/1893)
• Anna O. – fragilní os. struktura
• Fairbairn – štěpení je vhodnější pro
  porozumění hysterii n. vytěsnění
• Ferenczi – štěpení u traumatizace
• Kleinová – primární štěpení
• Winnicott – pravé/falešné self
• Kohut – horizontální a vertikální štěpení
• Bion – štěpení kognitivních kapacit
• D. B. Stern – agování jako intepresonální disociace
• Hirsch – disociace u somatoformních poruch, p. příjmu
  potravy, sebepoškozování

Psychoanalýza – soubor teorií a dichotomií

• interpretace vs. vztah
• pudově konfliktní model vs. model vývojového uzávěru
• zvědomnění konfliktu vs. podpora ego funkcí
• vytěsnění vs. disociace
• přenos jako opakování minulosti vs. přenos jako vztahová
  událost
• psychoanalytik jako bílé plátno vs. autentický
• sdělování protipřenosu?

„Bábelizace“ psychoanalýzy – Ellman (2010), Rousillon (2012)

• „Pokud pluralita vyústí v „bábelizaci,“
  která je přehnaná, dialog již není možný;
  nebo zplodí tolik neporozumění, že
  plodnou debatu již není možné
  předpokládat.“ Rousillon, R. (2012)
  „Kleiniáni čtou jen kleinány, lacaniáni čtou
  jen lacaniány.“ Green, A. (2005)
• F. Summers (2008) – citace z opačného
  tábora skoro žádné

Problematičnost vnitrooborové diskuze

• „Co se týče mé zkušenosti, nikdy jsem neslyšel nějaký
  produktivní dialog mezi dvěma autory přináležejícím
  konfliktním teoriím.“ Green, A. (2005)
• IJP (2023) – „Proč je v psychoanalýze tak obtížná produktivní
  diskuze o rozdílných pohledech a přístupech v rámci oboru?“
• přílišné spoléhání se na autoritu a na tradici,
• tendence supervidovat na základě vlastních teoretických modelů spíše než snažit
  se porozumět jiným pohledům,
• nedostatek jasnosti a shody při definování termínů , nedostatek vzájemného
  zájmu, v jehož důsledku vznikají jakési teoretické „bunkry,“
• prožitek pocitu ohrožení identity, když je třeba, abychom měnili svůj obvyklý
  postoj.
• absenci metodologie pro porozumění rozdílům a pro jejich řešení.
  Allinson, E. (2003)
• Festinger, L. (1957) – Teorie kognitivní disonance

Harold P. Blum (1929 – 2024)

• vice-president IPA
• ředitel Freudových archivů
  kongresové knihovny
• editor Journal of the American P.
  Association
• prezident psychoanalytického výzkumu
  Americké psychoanalytické asociace
• 200 článků
• autorem/editorem 10 knih
• jezdil do Prahy podporovat české psychoanalytiky

Harold P. Blum – Interpretation and Contemporary
Reinterpretation (2016)

• pozornost se přenesla od intepretace k jiným faktorům změny
• změnilo se vnímání přenosu, pro některé analytiky je
  přenosem míněna aktuální interpersonální výměna
• úkolem analytika už není z odstupu pozorovat a interpretovat,
  analytik je nyní povazován za reálný objekt a nový objekt
• genetické interpretace někteří analytici považují za
  irrelevantní a vlastně nemožné
• protipřenos už není slepá skvrna, ale prostředek porozumění
• psychoanalytik dnes více emočně reaguje
• současný psychoanalytik je více otevřený pacientovým
  realistickým pohledům, hodnocením i kritice analytika

„Pozornost se přesunula z intepretace vedoucí k vhledu do
nevědomého psychického života k jiným činitelům změny.
Analytici zjistili, že může být vhled bez změny a změna bez
vhledu.“ Blum (2016, 40)

Horacio Etchegoyen: The Fundamentals of Psychoanalytic Technique (2018/1991)
Kap. 3: On interpretation and other instruments (s. 307 – 504)

„A co teď ?“ Balint, M. (1968, 128)

• „k výraznému terapeutickému posunu vedlo, když oba,
  pacientka i analytik udělali trošku navíc, nikoli místo toho, co
  co se děje v „klasické“ psychoanalytické léčbě“
• mladá žena (25 – 30 l.), atraktivní, čiperná, sklon k flirtování
• skončila studium na univerzitě, ale nemohla udělat státnice
• obletovaná muži, na jejich výzvy nebyla schopná reagovat
• hlavní stížnost – neschopnost čehokoliv dosáhnout
• na interpretaci, že nejdůležitější pro ni je mít hlavu bezpečně
  vzhůru s nohami pevně na zemi pacientka reagovala sdělením, že
  od dětství není schopna udělat kotoul, i když se o to intenzivně
  pokoušela. Balint reagoval: „A co teď ?“ Načež pacientka vstala a
  udělala k jejímu velkému překvapení kotoul bez obtíží.

„Něco navíc“ – téma, které se jako červená nit line historií
psychoanalýzy:

• Ferenczi (1932) – experimenty s technikou
• Fromm (1991) – autenticita psychoanalytika
• Strachey (1934) – změna superega zvnitřněním zkušenosti s
  osobou psychoanalytika
• Balint (1968) – regrese
• Kohut (1971) – narcisistické přenosy
• (Alexander , French (1946) – korektivní emoční zkušenost)
• Winnicott (1971) – holding
• Levenson (1972) – subjektivita psychoanalytika
• Mitchell – vztah
• Daniel Stern (1998)– okamžiky setkání

Freudova metafora základního paradigmatu psychoanalýzy
Freud (2000/1904, 17-21)

• psychoanalytik jako sochař, nikoli jako malíř:
  „Malířství, říká Leonardo, pracuje per via di porre, klade totiž
  vrstvy barev tam, kde dříve nebyly, na nebarevné plátno,
  sochařství postupuje oproti tomu per via di levare, odebírá
  totiž z kamene tolik, kolik toho povrch v něm obsažené sochy
  ještě pokrývá.“
• „sugesce se snaží působit per via di porre“
• „analytická terapie naproti tomu nechce nic nanášet, nic
  nového zavádět“

Freud si byl vědom významu i nebezpečí neinterpretativních
faktorů

• „…osobní vliv je naší nejsilnější dynamickou zbraní, je tím, co
  do situace nově zavádíme a čím jí uvádíme do pohybu.
  Intelektuální obsah našich objasnění to nemůže dokázat…“
  Freud (2007/1926, 202)
• „Vztah přenosu, kromě toho s sebou přináší ještě dvě další
  výhody. Klade-li pacient analytika na místo svého otce (své
  matky), pak mu postupuje také moc, kterou jeho Nadjá
  vykonává nad jeho Já.“ Freud (1996/1938,104)
• „Nové Nadjá má nyní příležitost k jistému druhu dodatečné
  výchovy neurotika, může opravovat přehmaty, jichž se rodiče
  při své výchově dopustili.“ Freud (1996/1938,104)
• „Zde je zapotřebí varovat, aby se tohoto nového vlivu
  nezenužívalo… analytik nesmí zapomínat, že toto není jeho
  úkolem…“ Freud (1996/1938, 104)

Γνῶθι σαυτόν – Gnóthi sautón – Poznej sám sebe

Literatura:

• Allison, E. (2023). Debating Well: Why Don’t We, and How Can We? Int. J.
  Psychoanal., (104)(1):147-152.
• Balint, M. (1968). The basic fault : therapeutic aspects of regression. Tavistock
  Publications, London.
• Birkhofer, C. (2017). Theoretical Diversity and Pluralism in Psychoanalysis,
  Change, Challenges, and Benefits. Psychoanalytic Psychology, vol. 34, No. 1, 114
  –121.
• Blum, H. P. (2016). Interpretation and Contemporary Reinterpretation.
  Psychoanalytic Inquiry, 36:40–51.
• Ellman, S. (2010). When theories touch: a historical and theoretical integration of
  psychoanalytic thought. Karnac Books, London.
• Etchegoyen, H. (2018). The Fundamentals of Psychoanalytic Technique. Karnac
  Books, London.
• Freud, S. (1996). Spisy z pozůstalosti 1892 – 1938. Psychoanalytické nakladatelství,
  Praha.
• Freud, S. (2000). Spisy z let 1904 – 1905. Psychoanalytické nakladatelství, Praha.
• Freud, S. (2007). Spisy z let 1925 – 1931. Psychoanalytické nakladatelství, Praha.
• Green, A. (2005). The illusion of common ground and mythical pluralism. Int. J.
  Psychoanal., (86)(3):627-632
• Herron, W. G., Javier, R. A. (2019). The Impact of Pluralism. Psychology &
  Psychological Research International Journal, volume 4, Issue 4
• Kohut, H. (1991). Obnova Self. Psychoanalytické nakladatelství, Praha.
• Kuhn, T. S. (2002). Struktura vědeckých revolucí. Oikoymenh.
• Mitchell, S. (2002). Ovlivňování a autonomie v psychoanalýze. Triton, Praha.
• Pine, F. (2011). Beyond Pluralism: Psychoanalysis and The Workings of
  Mind, The Psychoanalytic Quarterly, 80:4, 823-856
• Rangell, L. (2000). Psychoanalysis at the Millennium A Unitary Theory.
  Psychoanalytic Psychology, vol. 17. No. 3, 451-466.
• Richards, A. D. (1990). The future of psychoanalysis: The past, present, and future
  of psychoanalytic theory. The Psychoanalytic Quarterly, 59(3), 347–369.
• Roussillon, R. (2012). Plurality and complexity in psychoanalysis. International
  Psychoanalytic konference Pluralism in psychoanalysis, Bucharest.
• Summers, F. (2008). Theoretical Insularitry and the Crisis of Psychoanalysis.
  Psychoanalytic Psychology, vol. 25, No. 3, 413–424.
• Wallerstein, R. (1988). One Psychoanalysis or Many? Int. J. Psychoanal., (69):5-21.
• Wöller, W. (2022). Disociácia. Vydavatelstvo F, Bratislava.